9. Způsoby křesťanské modlitby II. Modlitba přímluvná, díkůvzdání, chvály. (KKC, čl 2634-2643)

15.09.2016 13:14

 

Minule jsme si řekli, že mezi pět základních forem modlitby patří: 1. velebení a klanění (adorace), 2. prosebná modlitba, 3. přímluvná modlitba. 4. modlitba díkůvzdání, 5. modlitba chvály a zabývali jsme se prvními dvěma formami. V dnešní katechezi si představíme modlitbu přímluvnou, díkůvzdání a chvály


Přímluvná modlitba

Přímluvná modlitba spočívá v tom, že se obracím k Bohu ve prospěch druhého – přimlouvám se za něho. V této modlitbě se modlím i za své nepřátele.

Ježíš se neustále u svého Otce přimlouvá za všechny lidi. Ve velekněžské modlitbě říká: „Neprosím za svět, ale za ty, které jsi mi dal.“ Ježíš se za každého z nás přimlouvá, nejenom svými prosbami, ale celým jeho životem. A tou největší přímluvou je jeho oběť na kříži za každého z nás. To je jeho obrovská přímluva, která neustále trvá. On je tím největším přímluvcem.

Právě prosba za druhé nás více přibližuje Ježíšově modlitbě. Ježíš se stále přimlouval za konkrétní lidi. Na sebe vůbec nemyslel. Přimlouvat se, žádat o něco ve prospěch druhého je od dob Abraháma vlastní našemu srdci. Abrahám byl první po Adamovi, který nalezl opět živý vztah, vstoupil do dialogu se svým Bohem. Naše srdce je vždycky spokojenější, když nemyslí pouze na sebe, ale dokáže odevzdávat druhé do Božího milosrdenství. My dnes žijeme v době církve a naše přímluvná modlitba se podílí na přímluvě Kristově a svatých. Kdo se modlí, nemůže prosit pouze za sebe, ale vždycky se přimlouvá také za druhého, za dobro ostatních, ale také za ty, kteří mi ubližují (stejně to dělal i Ježíš). Protože jinak Boží milosrdenství a láska nemohou proniknout do mého srdce, života, pracoviště, rodiny, tam kde žiji. Přímluvná modlitba křesťanů by neměla mít žádné hranice. Máme se modlit skutečně za všechny a obzvláště za ty, kteří jsou proti nám, proti církvi. Výmluvným příkladem pro každého z nás mohou být přímluvné modlitby lidí, kteří byli vězněni v 50. letech pro svoji víru. Máme svědectví o mnoha z nich, že se modlili za ty, kteří je věznili, kteří je krutě mučili. Také je jen málo těch, kteří by se chtěli po návratu z vězení mstít. Dokázali odpustit. Dokážeme my odpustit tu „maličkost“, co nám kdo udělal, dokážeme se za tyto lidi modlit?

 

Modlitba díkůvzdání

Stejně jak je tomu u prosebné modlitby, každá událost a každá potřeba se může stát i důvodem k děkování Bohu. Svatý Pavel vybízí Soluňany a s nimi i nás: „Ve všech životních podmínkách děkujte Bohu.“ (1 Sol 5,18). Kolosanům zase píše: „Buďte vytrvalí v modlitbě, buďte při ní bdělí a vděční.“ (Kol 4,2) Apoštol Pavel učí také nás, že máme být Bohu vděční, máme mu děkovat.

Děkujme jásavým hlasem. Pravdivé díky jsou naplněny radostí. Děkovná modlitba nás neunaví. Mějme touhu Bohu děkovat stále a ve všech životních podmínkách, za všechno. Skrze děkování se ve mně celá řada věcí proměňuje. Děkováním všechno ponořuji do Boží lásky. Protože já vím, že ona je. Já vím, že Bůh mě miluje, a já mu za to děkuji. Čím víc Božího doteku zažijeme ve svém srdci, tím víc jsme vděční. Tím víc děkujeme. Zkusme tedy Bohu poděkovat i za ty věci (události), za které jsme mu nikdy neděkovali. Apoštol Pavel říká, že on ví, že může vždy a ve všech životních podmínkách za všechno jen děkovat. Proto tak často v jeho listech slyšíme: děkujte. Děkujte ve všech životních podmínkách. Děkujte Bohu. Všechno, co dostáváme, to že jsme, je darem od Pána Boha. Od něho pochází všechno dobré. Proto děkování. Lidské děkování je odpověď na Boží požehnání. Skrze své děkování Bohu vracím, co jsem od něj dostal. Apoštol Pavel také říká, že nevděčnost otravuje život křesťana a činí ho neradostným. Znemožňuje vidět dobro a ochromuje modlitbu. Milost dokázat poděkovat, to je výraz milosti a lásky k bližnímu a také k Bohu. Proto, když Bohu děkujeme, děkujme mu upřímně s radostí a ne jenom za zvyku, že se to tak má.

Zvláštním způsobem díkůvzdání je pak slavení eucharistie. Právě eucharistie znamená díkůčinění. V ní Ježíš přináší Bohu celé proměněné stvoření. A dává nám účast, dává nám možnost být přítomni, když on vzdává díky svému Otci. Máme děkovat spolu s Ježíšem zvláště proto, že on nás vykoupil z moci hříchu a smrti a tady v tomto bodě se svým děkováním nebudeme nikdy u konce. Ježíšovi jde o to, aby nás přivedl zpět k Otci, k jeho slávě.

 

Modlitba chvály

Chvála je způsob modlitby, ve které bezprostředně uznáváme, že Bůh JE. Nevzdáváme mu chválu za to, že pro nás něco udělal, ale prostě takto vyjadřujeme svou radost z toho, že JE. Opěvujeme a oslavujeme ho pro něho samého, ne abychom z toho měli nějaký užitek. Skrze tuto chválu se Duch Boží spojuje s naším duchem a dosvědčuje, že my jsme Boží děti. Chválou pak oslavujeme našeho Otce v nebesích.  Modlitba chval je to největší uvědomění si, že Bůh existuje, já ho mám rád, vím, že mě miluje a já ho chválím a tím moje radost roste, moje štěstí se naplňuje, mám chuť žít, mám chuť dělat cokoliv, když ten, který mě miluje. Mě pošle a pak mám chuť vždycky říct: ano, Pane, zde jsem, pošli mě.

Všechny předchozí způsoby modlitby – velebení, klanění, prosby, přímluvy a děkování uznávají Boha jako takového. Ale ta nejčistější modlitba je vyjádřena právě v modlitbě chval. Protože v této modlitbě je celá moje pozornost upřená na Boha. Nesoustředím se už na sebe, své potřeby…, ale na Boha, na to, že ON JE.

Ranní modlitbě církve říkáme ranní chvály a večerní modlitbě večerní chvály. Takto církev každý den začíná i končí chválou Pána. Boží chvála není vázána na konkrétní místo na zemi. Opravdová chvála má vystupovat především z našeho srdce. Chvála a láska spolu úzce souvisejí. První a skutečná Boží chvála vychází z lásky člověka, který se těší na setkání s Bohem. Srdce člověka, které miluje konkrétní osobu, touží ji chválit. Tím také roste vztah k této osobě. Jestliže vzdávám chválu Bohu, roste tím moje láska k němu. A potom se vytrácí rozmrzelost, malomyslnost a hořkost. Srdce se rozšiřuje, roste v důvěře.

 

Modlitba:

K uvedení do modlitby chvály vám může pomoci následující videoklip sestra Elišky. Svätý, svätý:  http://www.youtube.com/watch?v=n9gxMiHDB9Y

nebo chvalozpěv „Te Deum“ (Kancionál 932)

nebo Chvalozpěv stvoření (Sv. František z Assisi)

Nejvyšší, všemocný, dobrý Pane,
tobě buď chvála, sláva, čest a všechno dobrořečení.
Patří tobě jedinému, Nejvyšší,
a žádný člověk není hoden vyslovit tvé jméno.

Ať tě chválí, můj Pane, všechno, co jsi stvořil,
zvláště pak bratr slunce,
neboť on je den a dává nám světlo,
je krásný a září velkým leskem,
vždyť je, Nejvyšší, tvým obrazem.

Ať tě chválí, můj Pane, sestra luna a hvězdy,
stvořils je na nebi jasné, vzácné a pěkné.

Ať tě chválí, můj Pane, bratr vítr
a vzduch i oblaka, jasná obloha i každé počasí,
kterým živíš své tvory.

Ať tě chválí, můj Pane, sestra voda,
která je velmi užitečná, pokorná, vzácná a čistá.
Ať tě chválí, můj Pane, bratr oheň, kterým osvětluješ noc
a on je pěkný, příijemný, mocný a silný.

Ať tě chválí, můj Pane, naše sestra matka země,
která nás živí a slouží nám,
a rodí rozličné plody s pestrými květy a trávu.

Ať tě chválí, můj Pane, ti, kdo odpouštějí pro tvou lásku
a snášejí nemoci a soužení.
Blažení ti, kdo je nesou v pokoji,
neboť ty, Nejvyšší, dáš jim korunu.

Ať tě chválí, můj Pane, naše sestra smrt těla,
žádný živý člověk jí nemůže uniknout.
Běda těm, kdo zemřou v smrtelných hříších.
Blaze těm, které nalezne spojeny s tvou nejsvětější vůlí,
neboť druhá smrt jim neublíží.

Chvalte mého Pána, dobrořečte a děkujte mu,
a služte mu s velikou pokorou.

 

 

 

 

Text katecheze (doc);

Prezentace katecheze (ppt); Prezentace katecheze (pdf);

Kartička barevně; Kartička černobíle