8. Rozhovory Hospodina s Abrahámem 2 (KKC čl. 2571)

01.04.2014 15:17

 

Při dnešním setkání, stejně jako minule, budeme pracovat s biblickými texty. Na začátku si tyto texty rozdáme, společně nahlas přečteme a po té si je každý může pročítat v duchu a může si poznačit věty či slova, která jej nějakým způsobem osloví, myšlenky či úvahy, které jej napadnou nebo otázky, které mu z textu vyplynou. Ve druhé části setkání bude následovat katecheze, tak jak jsme zvyklí z minulých setkání.

 

Modlitba o Ducha Svatého:

Prosit o Ducha Svatého můžete např. slovy:

Náš nebeský Otče, prosíme tě, sešli nám svého Svatého Ducha, aby otevřel oči našich srdcí, aby nám dal skrze toto tvé Slovo lépe poznat tvoji tvář, aby skrze toto tvé Slovo promluvil také ke mně do mého života, a aby mi dal odvahu a sílu toto Slovo uskutečňovat ve svém životě. Amen.

 

 

4. rozhovor

Po těchto událostech se stalo k Abramovi ve vidění slovo Hospodinovo: „Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna.“ Abram však řekl: „Panovníku Hospodine, co mi chceš dát? Jsem stále bezdětný. Nárok na můj dům bude mít damašský Elíezer.“ Abram dále řekl: „Ach, nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu?“ Hospodin však prohlásil: „Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten, který vzejde z tvého lůna.“ Vyvedl ho ven a pravil: „Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat.“ A dodal: „Tak tomu bude s tvým potomstvem.“ Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost. A řekl mu: „Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Kaldejského Uru, abych ti dal do vlastnictví tuto zemi.“ Abram odvětil: „Panovníku Hospodine, podle čeho poznám, že ji obdržím?“ I řekl mu: „Vezmi pro mne tříletou krávu a tříletou kozu a tříletého berana, hrdličku a holoubě.“ Vzal tedy pro něho to všechno, rozpůlil a dal vždy jednu půlku proti druhé; ptáky však nepůlil. Tu se na ta mrtvá těla slétli dravci a Abram je odháněl. Když se slunce chýlilo k západu, padly na Abrama mrákoty. A hle, padl na něho přístrach a veliká temnota. Tu Hospodin Abramovi řekl: „Věz naprosto jistě, že tvoji potomci budou žít jako hosté v zemi, která nebude jejich; budou tam otročit a budou tam pokořováni po čtyři sta let. Avšak proti pronárodu, jemuž budou otročit, povedu při. Potom odejdou s velkým jměním. Ty vejdeš ke svým otcům v pokoji, budeš pohřben v utěšeném stáří. Sem se vrátí teprve čtvrté pokolení, neboť dosud není dovršena míra Emorejcovy nepravosti.“ Když pak slunce zapadlo a nastala tma tmoucí, hle, objevila se dýmající pec a mezi těmi rozpůlenými kusy prošla ohnivá pochodeň. V ten den uzavřel Hospodin s Abramem smlouvu: „Tvému potomstvu dávám tuto zemi od řeky Egyptské až k řece veliké, řece Eufratu, zemi Kénijců, Kenazejců a Kadmónců, Chetejců, Perizejců a Refájců, Emorejců, Kenaanců, Girgašejců a Jebúsejců.“ (Gn 15,1-21)

 

V tomto úryvku čteme, jak se Bůh se svou láskyplnou péčí opět sklání k Abramovi. A říká mu: „Nic se neboj, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna.“ Kdo je s Bohem, se opravdu nemusí bát. On je skutečně štítem, který nás ochrání a důvěrný život s Bohem je skutečně tím nejlepším, co bychom si mohli přát.

Abram si však pamatuje všechny předchozí přísliby a je už unavený čekáním. Bůh mu žehná, slibuje, ale Abram nevidí, že by se tyto sliby nějak naplňovaly. Už je unavený čekáním. Malomyslní. A po prvé začíná Bohu vyčítat. Proč mu stále něco slibuje? Vždyť nemá děti. Tak k čemu mu to bude? I toto je situace, která se týká snad každého člověka, kdy se o něco snažíme, za něčím jdeme, ale jakoby se nic nedělo. Nevidíme žádné výsledky své práce, svého dobrého rozhodnutí. A jsme pak už unavení a v duchu se možná ptáme: K čemu toto všechno bylo? Bylo to vůbec k něčemu?

Bůh však Abramovi rázně odpovídá: „Ne, tak to není! Tato tvoje malomyslnost je bezpředmětná. Přestaň s ní, protože tě jenom ničí a s pravdou nemá nic společného. Já svůj slib splním. Dám ti potomstvo.“

Hospodin vyvede Abrama ven – tzn. Abram vychází z uzavřeného prostoru svého já, z prostředí, které zná, do otevřeného neznámého prostoru. Hospodin chce, aby žil svobodně, nezajištěn, aby opora pro život Abrama vycházela z Hospodina. Abram uvěří, ale chce důkaz. Na tyto pochybnosti mu Hospodin odpoví konkrétním slovem (viz biblický text).  Abram uospodin Hvěří a udělá další krok na své cestě víry. Ale pak slunce se chýlí k západu, na Abrama padly mrákoty. Padl na něho přístrach a veliká temnota. Dravci, mrákoty, temnota – to mohou být zlé myšlenky, pochybnosti, myšlenky další malomyslnosti, další pokušení, další pády, po té co jsme se rozhodli znovu vykročit po cestě víry, znovu se obrátit k Bohu. To jsou chvíle, kdy zlo o nás nejvíce bojuje. Satanu totiž vyhovuje naše vlažnost, netečnost, lhostejnost, jeho zbraní jsou slova: k ničemu to není, stejně to nikdy nezvládneš, nikdo ti nerozumí, nestojí to za to… A my často podléháme. Jsme smutní, unavení, bez motivace k dalšímu kroku. V těchto chvílích, vložme se znova do Boží náruče. Přestože cítíme temnotu, důvěřujme v jeho přítomnost, lásku a péči.

Ale ani tyto temnoty nejsou zbytečné. Může to být doba, kdy se naše duše očišťuje – od pýchy, sobeckosti, egoismu, domýšlivosti. Buduje se pokora, důvěra k Bohu, oddanost, vytrvalost. Je to chvíle, kdy Bohu můžeme dokázat, že nám na vztahu s ním skutečně záleží, že svoji víru a odevzdání do jeho vůle myslím vážně. V tyto chvíle sílí naše duše daleko rychleji než dobách nadbytku.

Abram usnul a viděl, jak mezi těmi obětmi prochází dýmající pes a ohnivá pochodeň. Je to předobraz oblačného a ohnivého sloupu, který vychází Izrael z Egypta do zaslíbení země. Symbol toho, že Bůh ochrání ty, kteří se k němu utíkají. Vyvede je z jakékoliv tísně, z jakéhokoliv otroctví. Abram po tomto dlouhém dialogu s Hospodinem, po výčitkách i důkazech, opět uvěří.

 

5. rozhovor

Když bylo Abramovi devětadevadesát let, ukázal se mu Hospodin a řekl: „Já jsem Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný! Mezi sebe a tebe kladu svou smlouvu; převelice tě rozmnožím.“ Tu padl Abram na tvář a Bůh k němu mluvil: „Já jsem! A toto je má smlouva s tebou: Staneš se praotcem hlučícího davu pronárodů. Nebudeš se už nazývat Abram; tvé jméno bude Abraham. Určil jsem tě za otce hlučícího davu pronárodů. Převelice tě rozplodím a učiním z tebe pronárody, i králové z tebe vzejdou. Smlouvu mezi sebou a tebou i tvým potomstvem ve všech pokoleních činím totiž smlouvou věčnou, že budu Bohem tobě i tvému potomstvu. A tobě i tvému potomstvu dávám do věčného vlastnictví zemi, v níž jsi hostem, tu celou zemi kenaanskou. A budu jim Bohem.“ Bůh dále Abrahamovi řekl: „Ty i tvoje potomstvo budete mou smlouvu zachovávat ve všech pokoleních. Znamením mé smlouvy mezi mnou a vámi i tvým potomstvem, kterou budete zachovávat, bude toto: Každý mezi vámi, kdo je mužského pohlaví, bude obřezán. (…) Bůh také Abrahamovi řekl: „Svou ženu nebudeš už nazývat Sáraj, její jméno bude Sára (to je Kněžna). Požehnám ji a dám ti také z ní syna; požehnám ji a stane se matkou pronárodů a vzejdou z ní králové národů.“ Tu padl Abraham na tvář, usmál se a v duchu si řekl: „Což se může narodit syn stoletému? Cožpak bude Sára rodit v devadesáti?“ Proto Abraham Bohu řekl: „Kéž by Izmael žil v tvé blízkosti!“ Bůh však pravil: „A přece ti tvá žena Sára porodí syna a nazveš ho Izák (to je Bude se smát). Svou smlouvu s ním ustavím pro jeho potomstvo jako smlouvu věčnou.(…) (Gn 17,1-27)

V sedmnácté kapitole je pátý rozhovor mezi Abramem a Hospodinem. Hospodin uzavírá s Abramem opět smlouvu. Ale ne jednou, ale hned třikrát. Po třetí uzavřené smlouvě říká Abramovi, že se bude jmenovat Abrahám, protože ho učiní otcem. Také Sáraj se mění jméno na Sára. Změna jména znamená novou situaci. Nové jméno určuje sám Bůh. Abrahám znamená otec mnohých. Sára znamená kněžna, královna.

Hospodin zaslibuje konkrétně Abrahámovi a Sáře syna. Abrahám padne na tvář, ale směje se. A říká: co pak stoletý může mít děti? A Sára devadesátiletá může porodit? Hospodin je však

věrný své smlouvě. Říká: Sára ti opravdu porodí syna a dáš mu jméno Izák. Abrahám podle biblického příběhu se Hospodinu směje. Což by si v prvních rozmluvách s Hospodinem nikdy nedovolil. Už se jakoby znají. Abrahám se chová bezprostředně, nemá co skrývat, ví, že Hospodin se dívá do srdce. Abrahám do rozhovoru s Hospodinem vkládá každý svůj úmysl. Už nic neskrývá. Je bezprostřední. Hospodin mu nic nevyčítá, ale naopak je věrný svým zaslíbením. Drží své slovo, i když to trvá strašně dlouho a z lidského pohledu je to až neuskutečnitelné. Ale Abrahám opět věří, je vytrvalý v modlitbě a stále jsem dál svým životem.

 

6. rozhovor

I ukázal se Hospodin Abrahamovi při božišti Mamre, když seděl za denního horka ve dveřích stanu. Rozhlédl se a spatřil: Hle, naproti němu stojí tři muži. Jakmile je spatřil, vyběhl jim ze dveří stanu vstříc, sklonil se k zemi a řekl: „Panovníku, jestliže jsem u tebe nalezl milost, nepomíjej svého služebníka. Dám přinést trochu vody, umyjte si nohy a zasedněte pod strom. Rád bych vám podal sousto chleba, abyste se posilnili; potom půjdete dál. Přece nepominete svého služebníka.“ Odvětili: „Učiň, jak říkáš.“ Abraham rychle odběhl do stanu k Sáře a řekl: „Rychle vezmi tři míry bílé mouky, zadělej a připrav podpopelné chleby.“ Sám se rozběhl k dobytku, vzal mladé a pěkné dobytče a dal mládenci, aby je rychle připravil. Potom vzal máslo a mléko i dobytče, jež připravil, a předložil jim to. Zatímco jedli, stál u nich pod stromem. Pak se ho otázali: „Kde je tvá žena Sára?“ Odpověděl: „Tady ve stanu.“ I řekl jeden z nich: „Po obvyklé době se k tobě určitě vrátím, a hle, tvá žena bude mít syna.“ Sára naslouchala za ním ve dveřích stanu. Abraham i Sára byli staří, sešlí věkem, a Sáře již ustal běh ženský. Zasmála se v duchu a řekla si: „Když už jsem tak sešlá, má se mi dostat takové rozkoše? I můj pán je stařec.“ Tu Hospodin Abrahamovi řekl: „Pročpak se Sára směje a říká: ‚Což mohu opravdu rodit, když už jsem tak stará?‘ Je to snad pro Hospodina nějaký div? V jistém čase, po obvyklé době, se k tobě vrátím a Sára bude mít syna.“ (Gn 18,-14)

Hospodin se zjevil Abrahámovi v Mamre. Abrahám sedí u vchodu do svého stanu. Abrahám již není zalezlý ve svém domě. Je vnímavý, je otevřený. Dokáže zvednout oči a podívat se. Vidí tři muže, a jakmile je spatří, běží jim vstříc. Pokloní se a zve je do svého stanu. Je pohostinný. Nemyslí pouze na sebe a své pohodlí, ale je otevřený vůči bližnímu, aniž by věděl, kdo to je. Abrahám spolu se Sárou pohostí tyto tři cizince. Abrahám s nimi vede dialog. Obsluhuje je. A skrze dialog, který mezi sebou vedou. Bible říká: Hospodin řekl: Vrátím se v tento čas a tvá žena Sára bude mít syna. Sára, když toto zaslíbení slyšela, tak se mu smála, tak jako před tím Abrahám. Hospodin řekl Abrahámovi: „Proč se Sára směje? Nevěří? U Boha není nic nemožného.“ Až nyní se dostává Abrahámovi potomka, když si ho Hospodin i s jeho ženou vychoval k přijetí Boží milosti, tak že si ji nenechá pro sebe, ale daruje dál. Nyní je Abrahám úplně jiný, než když vycházel z Cháranu do země Kanán. Už nepatří sobě, ale Hospodinu.

 

 

Závěrečná modlitba

Pane, dej, abych s duševním pokojem přijímal všechno,

co mně přinese tento den.

Dej, abych se ve všem úplně odevzdal do Tvé svaté vůle;

každou hodinu tohoto dne mě ve všem uč a podepři.

Všechny zprávy, které během dne obdržím,

mě nauč přijímat s pokojnou myslí a pevným přesvědčením,

že ve všem je Tvá svatá vůle.

Ve všem, co dělám, a ve všem, co říkám,

veď moje myšlenky a city.

Ve všech neočekávaných situacích nedopusť,

abych zapomněl, že všechno jsi seslal Ty.

Nauč mě jednat přímo a rozumně s každým členem rodiny,

abych nikoho nezarmoutil a nikomu neublížil.

Pane, dej mi překonat tíhu nového dne

a zvládnout všechny události v jeho průběhu.

Veď mou vůli a nauč mě modlit se, doufat, věřit a odpouštět.

Amen.

(Ranní modlitba posledních optinských starců)

 

Novéna odevzdanosti: http://www.vojtechkodet.cz/modlitby/modlitby-svetcu/novena-odevzdanosti.html

 

Text katecheze (doc);

Prezentace katecheze (ppt); Prezentace katecheze (pdf);

Kartička barevně; Kartička černobíle