41. Kristovo a naše vzkříšení

03.04.2014 10:49


Dobrý den, drazí bratři a sestry,

Dnes se ještě vrátím k výroku Kréda: „věřím ve vzkříšení těla“. Jde o nesnadnou pravdu, která vůbec není zřejmá, protože není jednoduché chápat budoucí skutečnosti v životě ponořeném do tohoto světa. Evangelium nás však osvěcuje: naše vzkříšení se úzce pojí k Ježíšovu vzkříšení a fakt, že vstal z mrtvých je důkazem, že existuje vzkříšení z mrtvých. Chtěl bych tedy představit některé aspekty, které se týkají vztahu mezi Kristovým a naším vzkříšením. On vstal z mrtvých, a protože byl vzkříšen, také my budeme vzkříšeni.

Prvně, samo Písmo svaté zachycuje cestu k plné víře ve vzkříšení z mrtvých. Ta vyjadřuje víru v Boha, který stvořil celého člověka – duši i tělo, víru v Boha Osvoboditele, Boha věrného smlouvě se Svým lidem. Prorok Ezechiel v jednom vidění kontempluje otevřené hroby vypovězenců, suché kosti, které se vracejí do života vylitím oživujícího ducha. Toto vidění vyjadřuje naději v budoucí „vzkříšení Izraele“, tedy obrození poraženého a poníženého lidu (srov. Ez 37,1-14).

Ježíš v Novém zákoně naplňuje toto zjevení a spojuje víru ve vzkříšení se svojí Osobou a říká: „Já jsem vzkříšení a život“ (Jan 11,25). Bude to totiž Pán Ježíš, který vzkřísí v poslední den ty, kteří v Něho věří. Ježíš přišel mezi nás, stal se člověkem ve všem jako my, kromě hříchu. Takto nás vzal s Sebou na svou cestu zpět k Otci. On, Vtělené Slovo, usmrcený a vzkříšený, dává svým učedníkům Ducha svatého jako zálohu plného společenství ve svém slavném království, které očekáváme v bdělosti. Toto očekávání je zdrojem a důvodem naší naděje. Naděje, je-li opatrována a střežena - naše naděje, je-li námi pěstovaná a střežená - stává se světlem osvěcujícím naše osobní i komunitní dějiny. Pamatujme neustále, že jsme učedníky Toho, který přišel, přichází denně a přijde na konci. Dokážeme-li více pamatovat na tuto skutečnost, budeme se méně trápit každodenností, méně budeme vězni pomíjivosti, ochotněji a s milosrdným srdcem budeme putovat po cestě spásy.

Další aspekt: co znamená vzkříšení? Vzkříšení nás všech nadejde poslední den, na konci světa jako dílo všemohoucnosti Boha, který vrátí život našemu tělu a znovu jej spojí s duší, mocí Ježíšova Zmrtvýchvstání. Toto je zásadní vysvětlení. Protože Ježíš vstal z mrtvých, budeme vzkříšeni. Máme naději ve vzkříšení, protože On nám k tomuto vzkříšení otevřel bránu. A tato přeměna, toto proměnění našeho těla se připravuje v tomto životě vztahem k Ježíši, ve svátostech a zvláště v eucharistii. My, kteří se sytíme v tomto životě Jeho Tělem a Jeho Krví, budeme vzkříšeni jako On, s Ním a skrze Něho. Jako vstal Ježíš z mrtvých se svým tělem, ale nevrátil se k pozemskému životu, tak budeme vzkříšeni my se svými těly, která budou proměněna v těla oslavená. To však není lež! To je pravda. Věříme, že Ježíš vstal z mrtvých a v této chvíli žije. A vy věříte, že Ježíš je živý? A pokud Ježíš žije, myslíte, že nás nechá zemřít a nevzkřísí nás? Nikoli! On nás očekává a protože vstal z mrtvých, moc Jeho zmrtvýchvstání vzkřísí nás všechny.

Poslední bod: již v tomto životě máme účast na Kristově Zmrtvýchvstání. Je-li pravdou, že Ježíš nás vzkřísí na konci časů, je také pravdou, že jsme spolu s Ním byli v určitém smyslu vzkříšeni. Život věčný počíná již v této chvíli, začíná v průběhu celého života. Jsme totiž už vzkříšeni křtem, jsme vsazeni do smrti a vzkříšení Krista a účastníme se nového života, který je Jeho životem. Proto v očekávání posledního dne neseme v sobě sémě vzkříšení jako anticipaci plného vzkříšení, kterého se nám dostane. Proto také tělo každého z nás je ozvěnou věčnosti, a proto jej máme vždycky ctít. Zejména je třeba ctít a milovat život těch, kteří trpí, aby pocítili blízkost Božího království, tedy onoho stavu věčného života, ke kterému se ubíráme. Tato myšlenka nám dává naději: jsme na cestě ke vzkříšení. Vidět Ježíše, setkat se s Ježíšem - to je naše radost! Budeme všichni spolu – nikoli tady na náměstí, jinde - ale radostně s Ježíšem. Toto je náš úděl.

Přeložil Milan Glaser