36. O společenství svatých

03.04.2014 10:44


Dobrý den, drazí bratři a sestry!

Dnes bych chtěl mluvit o jedné krásné skutečnosti naší víry, kterou je „společenství svatých“. Katechismus katolické církve nám připomíná, že tento výraz označuje dvě skutečnosti: společenství se svatými věcmi a společenství mezi svatými osobami (KKC, 948). Pozastavím se u toho druhého významu. Jde o jednu z nejútěšnějších pravd naší víry, poněvadž nám připomíná, že nejsme osamoceni, ale že existuje společenství života všech, kdo patří ke Kristu. Společenství se rodí z víry, neboť výraz „svatí“ se vztahuje na ty, kteří věří v Pána Ježíše a jsou k Němu přivtěleni v církvi skrze křest. Proto se první křesťané označovali jako „svatí“ (srov. Sk 9,13.32.41; Řím 8,27;1 Kor 6,1).

1. Janovo evangelium dosvědčuje, že Ježíš před svým umučením prosil Otce za společenství mezi učedníky těmito slovy: „Ať jsou všichni jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať jsou v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal“ (Jan 17,21). Církev je ve své nejhlubší pravdě společenství s Bohem, důvěrnost s Bohem, společenství lásky s Kristem a s Otcem v Duchu svatém, které pokračuje bratrským společenstvím. Tento vztah mezi Ježíšem a Otcem je „matricí“ svazku mezi námi křesťany. Pokud jsme vnitřně vsazeni do této „matrice“, v této tavící peci lásky, pak se můžeme stát opravdu jediným srdcem a jedinou duší, protože Boží láska spálí naše sobectví, naše předsudky, naše vnitřní i vnější rozdělení. Boží láska spálí i naše hříchy.

2. Uskuteční-li se toto zakořenění ve zdroji Lásky, kterým je Bůh, projevuje se také vzájemným hnutím od bratří k Bohu; zkušenost bratrského společenství mne vede ke společenství s Bohem. Být sjednoceni mezi sebou nás vede ke sjednocení s Bohem, vede nás ke spojení s Bohem, který je naším Otcem. To je druhý aspekt společenství svatých, který bych rád zdůraznil: naše víra potřebuje podporu druhých, zvláště v obtížných momentech. Jsme-li sjednoceni, víra je silnější. Je krásné se vzájemně podporovat v tomto podivuhodném dobrodružství víry! Říkám to proto, že tendence uzavřít se do soukromí ovlivnila také náboženskou oblast, takže se často jenom stěží žádá o duchovní pomoc u těch, kteří s námi sdílejí křesťanskou zkušenost. Kdo z nás všech nezakusil nejistoty, rozpaky, ba dokonce pochyby na cestě víry? Všichni jsme to zakusili, já také. Je to součást cesty víry, součást našeho života. Tím vším nemáme být zaskočeni, protože všichni jsme lidmi, kteří jsou poznamenáni křehkostmi a omezeními. Všichni jsme křehcí, všichni jsme omezení. Nicméně, v těchto obtížných momentech je nezbytné důvěřovat v Boží pomoc skrze synovskou modlitbu a současně je důležité nalézat odvahu a pokoru otevřít se druhým, požádat o pomoc, o pomocnou ruku. Kolikrát jen jsme tak učinili a podařilo se nám tak vymanit se z problému a znovu nalézt Boha! V tomto společenství – společenství - communio – znamená společné sjednocení – jsme velkou rodinou, kde si všichni členové pomáhají a podporují se mezi sebou.

3. A pojďme k dalšímu aspektu: společenství svatých přesahuje pozemský život, překračuje smrt a trvá navěky. Toto sjednocení mezi námi je transcendentní a pokračuje v dalším životě. Je to duchovní sjednocení, které se rodí ze křtu a není přerušeno smrtí, nýbrž díky vzkříšenému Kristu dochází své plnosti v životě věčném. Existuje hluboký a nerozlučný svazek mezi těmi, kdo ještě putují na tomto světě – mezi námi – a těmi, kdo překročili práh smrti a vstoupili do věčnosti. Všichni pokřtění tady na zemi, duše v očistci a všichni blažení, kteří jsou již v ráji, tvoří jedinou obrovskou rodinu. Toto společenství mezi zemí a nebem se uskutečňuje zvláště v přímluvné modlitbě.

Drazí přátelé, tuto krásu máme! Je to realita nás všech a činí z nás bratry, provází nás cestou života a umožňuje nám, abychom jednoho dne došli vzhůru do nebe. S důvěrou a radostí se ubírejme touto cestou. Křesťan má být radostný, má mít radost z toho, že má tolik pokřtěných bratří, kteří jdou s ním, je podporován bratřími a sestrami, kteří jdou toutéž cestou, aby přišli do nebe, a také těmi bratry a sestrami, kteří jsou v nebi a přimlouvají se za nás u Ježíše. Jděme tedy touto cestou s radostí!

Přeložil Milan Glaser