34. Církev je apoštolská

03.04.2014 10:42

 

Dobrý den, drazí bratři a sestry,

Když recitujeme Krédo, říkáme: „Věřím v jednu, svatou, všeobecnou, apoštolskou církev.“ Nevím, zda jste se někdy zamýšleli nad významem slova „apoštolská církev“. Možná někdy, když jste navštívil Řím, pomysleli jste na apoštoly Petra a Pavla, kteří zde odevzdali svůj život, aby šířili a dosvědčili evangelium.

Jde však o víc. Vyznávat, že církev je apoštolská, znamená podtrhovat její konstitutivní svazek s apoštoly, s onou malou skupinou dvanácti mužů, které jednoho dne Ježíš jmenovitě povolal k Sobě, aby zůstávali s Ním a posílal je kázat (srov. Mk 3,13-19). „Apoštol“ je totiž řecké slovo a znamená „poslaný“, „vyslaný“. Apoštol je člověk, který byl poslán něco dělat, a apoštolové byli vybráni, povoláni a posláni Ježíšem, aby pokračovali v jeho díle, totiž modlili se – to je první apoštolova práce a druhou je hlásání evangelia. To je důležité, protože, myslíme-li na apoštoly, mohli bychom si myslet, že šli pouze hlásat evangelium a konat spoustu skutků. V prvotní církvi však nastal problém, protože apoštolové museli dělat mnoho věcí, a proto byli ustanoveni jáhni, aby měli apoštolové více času na modlitbu a hlásání Božího slova. Pomyslíme-li na nástupce apoštolů, na biskupy - včetně papeže, protože je také biskupem – musíme se ptát, zda se tento nástupce apoštolů nejprve modlí, a potom, zda hlásá evangelium. Toto znamená být apoštolem, a proto je církev apoštolská. My všichni, chceme-li být apoštoly, jak za chvíli vysvětlím, musíme se ptát: modlím se za spásu světa? Hlásám evangelium? To je apoštolská církev. Je to konstitutivní svazek, který nás pojí s apoštoly. Tím počínaje, chtěl bych nyní krátce poukázat na tři významy adjektiva „apoštolská“ ve vztahu k církvi.

1. Církev je apoštolská, protože je založena na kázání a modlitbě apoštolů, na autoritě, kterou jim dal sám Kristus. Svatý Pavel píše křesťanům z Efesu: „Jste spoluobčané ostatních křesťanů a členové Boží rodiny. Jste jako budova: jejími základy jsou apoštolové a kazatelé mluvící pod vlivem vnuknutí a Kristus Ježíš je nárožní kvádr“ (Ef 2,19-20). Přirovnává tedy křesťany k živým kamenům, jež tvoří budovu, kterou je církev. A tato budova je založena na apoštolech, jako na sloupech, a kamenem, na kterém stojí všechno, je sám Ježíš. Bez Ježíše nemůže existovat církev. Právě Ježíš je bází církve, jejím základem! Apoštolové žili s Ježíšem, naslouchali jeho slovům, sdíleli jeho život a především byli svědky Jeho smrti a vzkříšení. Naše víra, církev, kterou si Kristus přál, se nezakládá na nějaké myšlence, nezakládá se na filosofii, nýbrž na Kristu samotném. A církev je jako rostlina, která během staletí roste, vzkvétá a přináší plody, ale její kořeny pevně tkví v Něm, a zásadní zkušenost Krista, kterou učinili apoštolové, vybraní a poslaní Ježíšem, sahá až k nám. Ona maličká rostlinka sahá až do naší doby, taková je církev na celém světě.

2. Ptejme se však: jak se můžeme napojit na ono svědectví, jak může sahat až k nám to, co s Ježíšem prožili apoštolové, to co od Něho slyšeli? To je druhý význam termínu „apoštolská“. Katechismus katolické církve praví, že církev je apoštolská, protože „s pomocí Ducha, který v ní přebývá, střeží a předává učení, cenný poklad, zdravá slova, která slyšela od apoštolů“ (KKC, 857). Církev po staletí uchovává tento cenný poklad, kterým je Písmo svaté, učení, svátosti, pastýřská služba, takže můžeme být věrní Kristu a mít podíl na samotném Jeho životě. Jako řeka, která proudí dějinami, rozlévá se a zavlažuje, avšak voda, která v ní teče, je stále tou, která vychází z pramene, jímž je Kristus sám. On je Vzkříšený, On je Živý a Jeho slova nepomíjejí, protože On nepomíjí. On je živý a dnes je tady s námi. Slyší nás, mluvíme k Němu a On nám naslouchá, je v našem srdci. Ježíš je dnes s námi! Taková je krása církve: přítomnost Ježíše Krista mezi námi. Přemýšlíme vůbec někdy o tom, jak důležitý je dar, který nám dal Kristus, dar církve, kde se s Ním můžeme setkat? Přemýšlíme někdy vůbec o tom, že právě církev nám v průběhu své cesty staletími navzdory těžkostem, problémům, slabostem a našim hříchům předává autentické Kristovo poselství a dává nám jistotu, že to, co věříme, je skutečně to, co nám sdělil Kristus?

3. Poslední myšlenka. Církev je apoštolská, protože je poslána nést evangelium do celého světa. V průběhu staletí církev pokračuje v poslání, které Ježíš svěřil apoštolům: „Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“ (Mt 28,19-20). Toto nám řekl Ježíš, abychom to činili! Zdůrazňuji tento aspekt misionářské dimenze, protože Kristus všechny vybízí, aby šli k druhým, posílá nás a žádá nás, abychom se hnuli a přinášeli radost evangelia. Znovu se ptejme: jsme misionáři svým slovem, ale především svým křesťanským životem, svým svědectvím? Anebo jsme křesťany uzavřenými ve svém srdci a ve svých kostelech, křesťany ze sakristie? Křesťany pouhých slov, kteří však žijí jako pohané? Musíme si klást tyto otázky, které nejsou nějakou výčitkou. Také já si to říkám: jaký jsem křesťan? Je moje svědectví opravdové?

Církev má svoje kořeny v učení apoštolů, autentických svědků Krista, ale hledí do budoucna, má pevné vědomí toho, že byla poslána Ježíšem, že je misionářská a přináší Ježíšovo jméno modlitbou, hlásáním a svědectvím. Církev, která se uzavírá v sobě a v minulosti, církev, která se drží pouze drobných pravidel určitých zvyklostí a postojů, je církev, která zrazuje svoji identitu. Uzavřená církev zrazuje vlastní identitu! Objevme tedy dnes znovu veškerou krásu a odpovědnost toho, že jsme církví apoštolskou! A pamatujte: apoštolskou církví, protože se modlíme – to je první úkol – a protože hlásáme evangelium svým životem a svými slovy.