30. Znovu o církvi jakožto matce, kterou by měla být

03.04.2014 10:36


Dobrý den, drazí bratři a sestry,

Dnes se vrátím znovu k obrazu církve jakožto matky. Mně se moc líbí obraz církve jakožto matky. Chtěl jsem se proto k tomuto tématu vrátit, neboť se mi zdá, že tento obraz nám říká nejenom, jaká církev je, ale také jakou tvář by tato naše matka církev stále více měla mít. S pohledem upřeným na naše matky a na všechno, co dělají, prožívají a čím trpí kvůli svým dětem, chtěl bych zdůraznit tři věci a pokračovat tak v tom, co jsem řekl minulý týden. Kladu si otázku: co dělá matka?

1. Především učí, jak v životě chodit, učí, jak dobře chodit v životě, umí děti nasměrovat, vždycky se snaží ukázat jim správnou cestu, aby rostly a dozrávaly. A počíná si přitom vždycky něžně, sympaticky a laskavě, třebaže se snaží naši chůzi usměrňovat, když trochu v životě vybočíme nebo zvolíme cestu vedoucí do propasti. Matka ví, co je důležité, aby dítě šlo životem dobře. A neučila se to z knih, ale z vlastního srdce. Univerzitou matek je jejich srdce! Tam se učí, jak vést svoje děti.

Církev dělá totéž: dává našemu životu směr a nauku dobrého chození. Pomysleme na desatero přikázání. Ty nám ukazují cestu, kterou je třeba se ubírat ke zralosti, jakož i opěrné body našeho způsobu jednání. Jsou plodem jemnocitu, samotné lásky Boha, který nám je dal. Mohli byste mi říci: »Ale jsou to příkazy! Je to souhrn zákazů!« Chtěl bych vás vybídnout, abyste si je přečetli – možná jste je trošku pozapomněli – a potom o nich přemýšleli pozitivně. Zjistíte, že se týkají našeho jednání ve vztahu k Bohu, vůči nám samým a vzhledem k druhým, tedy právě toho, čemu nás učí matka, abychom vedli dobrý život. Vybízejí nás, abychom si nevytvářeli materiální modly, které nás potom zotročují, abychom pamatovali na Boha, měli úctu k rodičům, byli poctiví, respektovali druhé... Takto je zkuste vidět a pokládat je za slova, za ponaučení, která dává matka na správnou cestu životem. Matka nikdy neučí tomu, co je zlé, chce pouze dobro svých dětí, a stejně tak církev.

2. Chtěl bych vám říci druhou věc. Když dítě roste, dospívá, volí si svoji cestu, přijímá svoji zodpovědnost, jde si po svých, dělá, co chce, a někdy se stane, že sejde z cesty, stane se nehoda. Matka vždycky v každé situaci má trpělivost dál svoje děti doprovázet. Nutí ji k tomu síla lásky. Matka dovede diskrétně a s jemnocitem sledovat, jak děti jdou, a když se zmýlí, vždycky je umí také pochopit, být nablízku a pomoci jim. V mojí vlasti říkáme, že matka umí „dar la cara“. Co to znamená? Znamená to, že matka, umí „nastavit tvář“ za svoje děti, vždycky je brání. Myslím na matky trpící kvůli dětem, jež jsou ve vězení nebo v obtížných situacích. Nikdy nezkoumají jejich vinu či nevinu, ale stále je milují, nezřídka snášejí ponižování, ale nebojí se a nikdy se nepřestanou obětovat.

Taková je církev. Je milosrdnou matkou, která chápe a snaží se vždycky pomáhat a povzbuzovat, nikdy nezavírá brány domu před dětmi, které se zmýlily anebo se mýlí; nesoudí, ale nabízí Boží odpuštění, nabízí svoji lásku, jež znovu zve na cestu děti, které spadly do hluboké propasti; matka nemá strach vstoupit do jejich temnot, aby jim dala naději. Církev nemá strach vstoupit do naší temnoty, jsou-li v tmách naše duše a svědomí, aby nám dodala naději. Církev je totiž matka.

3. Poslední myšlenka. Matka umí také prosit, klepat kvůli svým dětem na všechny dveře, aniž by je počítala, a činí tak s láskou. Myslím přitom na to, jak matky umějí klepat také a především na dveře Božího srdce! Matky se velice modlí za svoje děti, zvláště za ty nejslabší, za ty, které jsou v nouzi a nejvíce to potřebují, za ty, které se v životě vydaly na nebezpečné nebo chybné cesty. Před několika týdny jsem sloužil mši tady v Římě, v kostele sv. Augustina, kde spočívají relikvie svaté Moniky, matky. Kolik jen modliteb vznesla k Bohu tato svatá matka za syna a kolik slz prolila! Myslím na vás, drahé matky, jak se neúnavně modlíte za svoje děti! Pokračujte, modlete se a svěřujte svoje děti Bohu. On má velké srdce! Klepejte na bránu srdce Božího modlitbou za svoje děti.

Tak činí také církev. Modlitbou vkládá do rukou Pána všechny situace svých dětí. Důvěřujme v moc modlitby Matky církve. Pán nebude nevnímavý. Dovede nás vždycky překvapit, když to nečekáme. Matka církev to ví.

To jsou tedy myšlenky, které jsem vám chtěl dnes předložit. Spatřujme v církvi dobrou matku, která nám ukazuje cestu, jíž se v životě ubírat, a která vždycky umí být trpělivá, milosrdná, chápavá a dovede nás svěřovat do rukou Božích.

Přeložil Milan Glaser