26. O církvi jako Božím lidu

03.04.2014 10:32

VĚŘÍM V SVATOU CÍRKEV OBECNOU. KDO JE BOŽÍ LID?


Gal 3,27-29

Drazí bratři a sestry,

Dnes bych se chtěl krátce pozastavit u dalšího z termínů, kterými Druhý vatikánský koncil definoval církev, totiž „Boží lid“ (Lumen gentium, 9; KKC, 782). Formuluji několik otázek, nad nimiž může každý přemýšlet.

1. Co to znamená být „Božím lidem“? Především to znamená, že Bůh žádným způsobem nepatří nějakému lidu, protože On je tím, kdo povolává, svolává a zve nás, abychom byli součástí Jeho lidu. Toto pozvání je určeno všem bez rozdílu, protože milosrdenství Boží „chce, aby se všichni zachránili“ (1 Tim 2,4). Ježíš neříká apoštolům, ani nám, abychom vytvářeli exkluzivní skupinu, elitu. Ježíš říká: jděte a učte všechny národy (srov. Mt 28,19). Svatý Pavel tvrdí, že v Božím lidu, v církvi „není Žid anebo Řek… všichni jste jeden v Kristu Ježíši“ (Gal 3,28). A chtěl bych říci také tomu, kdo se cítí vzdálen Bohu či církvi, kdo má obavy anebo je indiferentní i tomu, kdo se domnívá, že se už nemůže změnit: Pán volá také tebe, abys byl součástí Jeho lidu a činí to s velkou úctou a láskou! Zve nás, abychom byli součástí tohoto lidu, Božího lidu.

2. Jak se stát členem tohoto lidu? Nedochází k tomu fyzickým narozením, nýbrž znovuzrozením. V evangeliu říká Ježíš Nikodémovi, že ke vstupu do Božího království je třeba zrodit se shůry, z vody a z Ducha (srov. Jan 3,3-5). Do tohoto lidu jsme začleněni křtem, vírou v Krista, Božím darem, který je třeba živit a nechat růst po celý náš život. Ptejme se: jak nechávám růst víru, kterou jsem obdržel ve svém křtu? Jak umožňuji růst víře, kterou jsem obdržel a kterou lid Boží má?

3. Další otázka. Co je zákonem Božího lidu? Zákon lásky, láska k Bohu a lásky k bližnímu podle nového přikázání, které nám zanechal Pán (srov. Jan 13,34). Láska, kterou však není sterilní sentimentalismus nebo něco vágního, nýbrž uznání Boha za jediného Pána života a zároveň přijetí druhého jakožto opravdového bratra, překonáváním rozdílů, soupeření, nedorozumění a egoismů; obojí spolu souvisí. Jak dlouhou cestu musíme ještě ujít, abychom konkrétně žili tímto novým zákonem Ducha svatého, který v nás působí, zákonem činorodé lásky! Když v novinách či televizi sledujeme války mezi křesťany, jak je to možné? Kolik válek je uvnitř lidu Božího?! Kolik jen válek ze závisti a žárlivosti je v pracovním prostředí?! I v samotné rodině! Musíme prosit Pána, aby nám dal dobře pochopit tento zákon lásky. Jak krásné je mít se vzájemně rádi jako bratři! Jak je to krásné! Učiňme dnes jednu věc. Všichni asi zakoušíme nějaké sympatie i antipatie, mnozí z nás se možná na někoho zlobí. Řekněme tedy Pánu: Pane zlobím se na toho či na onu, prosím Tě za něho a za ni. Modlit se za ty, na které se zlobíme, je dobrý krok směrem k zákonu lásky. Učiníme to? Učiňme to dnes!

4. Jaké poslání má Boží lid? Přinášet do světa naději a spásu Boží, být znamením lásky Boha, který všem nabízí přátelství, být kvasem, který prokvasí celé těsto, solí, která dává chuť a uchovává před zkažeností, být světlem, které osvěcuje. Jak jsem řekl, stačí jen otevřít noviny a vidíme, že kolem nás je zlo, že působí ďábel. Chci však říci nahlas: Bůh je mocnější! Věříte tomu, že Bůh je mocnější? Řekněme to tedy společně, řekněme to všichni: Bůh je silnější! A víte, proč je silnější? Protože je Pánem, jediným Pánem. Chtěl bych ještě dodat, že realita, někdy temná a poznamenaná zlem, může být změněna, pokud do ní především svým životem vneseme světlo evangelia. Pokud na nějakém stadionu, například tady v Římě na Olympijském nebo v Buenos Aires na San Lorenzo uprostřed noci nějaký člověk zažehne světlo, je sotva viditelné, ale když více než 70 tisíc diváků rozsvítí své vlastní světlo, stadion se rozzáří. Učiňme ze svého života Kristovo světlo, společně vnášejme světlo evangelia do celé reality.

5. Co je cílem Božího lidu? Cílem je Boží království, které Bůh započal na zemi a které se má rozšířit až k plnosti, kdy se ukáže Kristus, náš život (srov. Lumen gentium, 9). Cílem je tedy plné společenství s Pánem, důvěrnost s Pánem, vstup do samotného Jeho božského života, kde budeme prožívat bezmeznou radost Jeho lásky, radost úplnou.

Drazí bratři a sestry, být církví, být Božím lidem podle nezměrně dobrotivého plánu Otcova znamená zvěstovat a přinášet Boží spásu do tohoto našeho světa, který je často zmatený a potřebuje povzbuzující odpovědi, které dodají naději a nový rozmach na cestu. Církev ať je místem Božího milosrdenství a naděje, kde každý může cítit, že je přijímán, milován, dostává se mu odpuštění a povzbuzení k dobrému životu podle evangelia. A aby druhý mohl cítit, že je přijímán, milován a dostává se mu odpuštění a povzbuzení, musí mít církev dveře dokořán, aby mohli vejít všichni. A my musíme z těchto dveří vyjít a hlásat evangelium.

Přeložil Milan Glaser