17. Kristovo Vzkříšení je naše největší jistota

03.04.2014 10:21

TŘETÍHO DNE VSTAL Z MRTVÝCH PODLE PÍSMA.

 

Dobrý den, drazí bratři a sestry,

Dnes navážeme na katecheze k Roku víry. V Krédu recitujeme tento výraz: «třetího dne vstal z mrtvých podle Písma». Právě tuto událost slavíme. Ježíšovo Zmrtvýchvstání, jádro křesťanského poselství, které od počátku zní a je předáváno, dosáhlo až k nám. Svatý Pavel píše korintským křesťanům: „Vyučil jsem vás především v tom, co jsem sám přijal, že Kristus umřel ve shodě s Písmem za naše hříchy; že byl pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem; že se ukázal Petrovi a potom Dvanácti“ (1 Kor 15,3-5). Toto stručné vyznání víry zvěstuje Velikonoční tajemství a první zjevení Vzkříšeného Petrovi a Dvanácti: smrt a Vzkříšení Ježíše jsou vlastním jádrem naší naděje. Bez víry v Ježíšovu smrt a vzkříšení je naše naděje slabá, ba ani by nebyla nadějí, protože právě smrt a vzkříšení Ježíše jsou jádrem naší naděje. Apoštol říká: „Nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu, protože pak jste ještě ve svých hříších“ (1 Kor 15,17). Bohužel, často docházelo k zatemňování víry v Ježíšovo vzkříšení a také mezi samotné věřící se vloudily pochybnosti. „Nedbalá víra“ není silná. Je působena povrchností, někdy indiferentností, zaujetím pro příliš mnoho věcí považovaných za důležitější než víra anebo čistě horizontálním pojetím života. Avšak právě Vzkříšení nás otevírá k té největší naději, protože otevírá náš život a život světa k budoucí věčnosti Boží, k plnému štěstí, k jistotě, že hřích a smrt mohou být přemoženy. Umožňuje prožívat s větší důvěrou každodenní skutečnosti a čelit jim s odvahou a nasazením. Kristovo vzkříšení osvěcuje tyto každodenní skutečnosti novým světlem. Kristovo vzkříšení je naše síla!

Jak nám byla předána víra v Kristovo vzkříšení? V Novém zákoně existují dva typy svědectví. Některé mají formu vyznání víry, tedy syntetických formulací, jež ukazují jádro víry; jiné jsou zase podány formou vyprávění o události Vzkříšení a faktech, které s ním souvisejí. První, tedy forma vyznání víry, je například ta, kterou jsme vyslechli na začátku [generální audience] anebo ta z listu Římanům, kde svatý Pavel píše: „Jestliže ústy vyznáváš, že Ježíš je Pán, a v srdci věříš, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen“ (Řím 10,9). Již od prvopočátků církve je víra v tajemství Ježíšovy smrti a vzkříšení pevná a jasná. Dnes bych se však chtěl pozastavit u druhého typu svědectví, tedy formy vyprávění, které nacházíme v evangeliích. Především zaznamenáme, že prvními svědky byly ženy. Zrána se vydaly ke hrobu, aby pomazaly Ježíšovo tělo, a nalezly první znamení: prázdný hrob (srov. Mk 16,1). Potom následuje setkání s Božím poslem, který zvěstuje: „Ježíš Nazaretský, Ukřižovaný, byl Vzkříšen, není tady“ (Mk 16,5-6). Ženy jsou zaníceny láskou a dovedou tuto zvěst přijmout vírou. Uvěří a okamžitě se o ni dělí. Nenechávají si ji pro sebe, ale předávají ji. Radost z poznání, že Ježíš je živý, naděje, kterou srdce překypuje, nelze zadržovat. To by se mělo dít také v našem životě: cítit radost, že jsme křesťany! Věříme v jednoho Zmrtvýchvstalého, který přemohl zlo a smrt! Mějme odvahu „vydat se“ a vnést tuto radost a toto světlo na všechna místa svého života! Kristovo Vzkříšení je naše největší jistota; je to nejcennější poklad! Jak tedy nesdílet s druhými tento poklad, tuto jistotu? Není jenom pro nás, je určen k předávání a k podávání druhým, ke sdílením s druhými. Právě v tom spočívá naše svědectví.

Další bod. Ve vyznáních víry Nového zákona jsou jako svědci Vzkříšení připomínáni pouze muži, apoštolové, ale nikoli ženy. To proto, že podle židovského práva oné doby ženy a děti nemohly skládat důvěryhodné, věrohodné svědectví. V evangeliích však mají ženy primární a zásadní roli. Můžeme v tom postřehnout určitý prvek historicity Vzkříšení. Pokud by totiž bylo vymyšleným faktem, nebylo by v kontextu oné doby vázáno na svědectví žen. Evangelisté však jednoduše vyprávěli to, co se událo: ženy jsou prvními svědky. Znamená to, že Bůh si nevybírá podle lidských kritérií. Prvními svědky Ježíšova narození jsou pastevci, prostí a obyčejní lidé; prvními svědky Vzkříšení jsou ženy. A to je krásné. Je to tak trochu posláním žen, maminek a žen, aby dosvědčovali dětem, vnukům, že Ježíš je živý, Živoucí, Vzkříšený. Maminky a ženy do toho, vydávejte toto svědectví! U Boha záleží na srdci, nakolik jsme otevření vůči Bohu a nakolik jsme jako děti, které důvěřují. Přivádí nás to také k zamyšlení nad zvláštní rolí, jakou měly a mají ženy v církvi a na cestě víry při otevírání bran Pánu, v Jeho následování a v komunikaci Jeho Tváře, protože pohled víry vždycky potřebuje jednoduchý a hluboký pohled lásky. Apoštolové a učedníci věří namáhavěji. Ženy nikoliv. Petr běží ke hrobu, ale v prázdném hrobě se zastavuje; Tomáš se musí dotknout svýma rukama ran na Ježíšově těle. Také na naší cestě víry je důležité vědět a cítit, že nás Bůh miluje a nemít strach Jej milovat: víra se vyznává ústy a srdcem, slovem a láskou.

Po zjeveních ženám, následují další. Ježíš se ukazuje novým způsobem: je Ukřižovaný, ale Jeho tělo je oslavené; nevrátil se do pozemského života, ale do nového stavu. Zpočátku Jej nepoznávají a teprve Jeho slova a gesta jim otevírají oči. Setkání se Vzkříšeným proměňuje, dává novou sílu víry, skálopevný základ. Také nám jsou dána mnohá znamení, ve kterých se Vzkříšený dává poznat: Písmo svaté, eucharistie, svátosti, charita – tyto skutky lásky přinášejí světlo Vzkříšeného. Nechme se osvěcovat Kristovým vzkříšením, nechme se přetvářet Jeho silou, aby také naším prostřednictvím byla znamení smrti ve světě vystřídána znameními života.

Vidím na náměstí mnoho mladých. Vám říkám: neste vpřed tuto jistotu, že Pán je živý a kráčí v životě po našem boku. To je vaše poslání! Neste tuto naději dál. Buďte zakotveni v této naději. Ta kotva je v nebi, držte se pevně jejího lana, buďte ukotvení a neste naději dál. Vy Ježíšovi svědkové neste dál svědectví, že Ježíš je živý. To nám dodá naději, dá naději tomuto světu poněkud zestárlému válkami, zlem a hříchem. Mladí kupředu!

Přeložil Milan Glaser